Sex na vozejku není tabu (Playboy 4/2017)

Sex na vozejku NENÍ TABU

Playboy | 21.3.2017 | Rubrika: Playboy s NF Gabrielis představuje | Strana: 100 | autor: DAVID LUKEŠ, VLADIMÍR HAVELKA | Téma: Centrum Paraple

David Lukeš je ředitelem Centra Paraple, kde dřív působil ve správní radě jako člen a později chvíli i jako její předseda. Do Paraplete přišel z obchodních společností, kde pracoval jako právník a marketingový specialista. Na vozíku je po poškození míchy už patnáct let.

* Je to rok, co jste se stal ředitelem Centra Paraple. Můžete nám ve zkratce nastínit, čím se vaše organizace zabývá?

Paraple pracuje s lidmi po poškození míchy, kteří jsou většinou vozíčkáři. Poškození míchy není jen porucha pohybového aparátu, ale přináší i spoustu dalších obtíží zasahujících do všech součástí každodenního života. Náš unikátní komplexní přístup práce s vozíčkáři byl nastaven od samotného vzniku, u kterého byl mimo jiné, i díky Janu Kašparovi, Zdeněk Svěrák. Ten vymyslel název Paraple jako odvozeninu z paraplegika, tedy člověka s postižením dvou končetin, a je spoluzakladatelem a významným podporovatelem této organizace.

* Zmínil jste každodenní život vozíčkáře, tím se dostáváme k dnešnímu tématu. Před lety jste zpracoval téma sexuality vozíčkářů. Co vás k tomu přimělo? Zabýváte se tím v rámci komplexní péče o klienty Centra Paraple i dál?

Inspiroval mě zoufalý nedostatek informací k tomuto pro mladého muže významnému tématu, a tak jsem to před lety popsal, jak nejlépe jsem v té době dokázal. To znamená velmi subjektivně, dnes jsem se jistě posunul o kousek dál. V Parapleti se tématu věnujeme a rádi bychom ho v budoucnu víc odtabuizovali. Málokdo si totiž uvědomuje, že s vozíkem minimálně duševní chuť na sex nekončí. Nejde totiž jen o mladé kluky, kteří dokážou bez problémů navazovat vztahy a prožívat někdy mnohem procítěnější intimní život než před úrazem, ale i o starší lidi, zejména ženy, které to mají mnohem složitější. Obecně však platí, že frustrace z nenaplněného sexuálního života se týká většinou mladých lidí, mužů, kteří to často řeší návštěvou nočních podniků, privátními eskortními službami nebo třeba erotickými linkami.

* Sexuální frustrace je nebezpečná. Dá se v jednoduchosti nastínit, jaké nástrahy na vaše klienty číhají?

Jednoduše bohužel ne. Obecně lze říci, že mimo zdravotní komplikace, jako je snížená mobilita, citlivost, problémy s erekcí, inkontinence a podobně, je největším problémem narušení sebedůvěry, a tak často dochází k popření vlastních pudů. Lidé si musí nacházet mnohé, často složité cesty k znovuobjevení této intimní stránky života. Lehčí úlohu mají muži, protože partnerky vozíčkářů jsou odvážnější. Nelze sice vrátit ztracenou citlivost těla, ale je spousta možností, jak vyvolat erekci tak, aby mohlo dojít k samotnému aktu. To je pro muže důležité už z psychologického hlediska. U dívek na vozíku jde mnohem víc o celkové sladění s partnerem, o důvěru, něhu a bohužel pro ně neexistuje stejně jednoduché řešení jako u mužů. Sice jsou tu první „ženské viagry“, ale všechno je teprve na začátku.

* To zní komplikovaně. Může člověk na vozíku získat o této problematice nějaké ucelenější informace?

Bohužel toho moc není. Lidé se můžou se svými dotazy obrátit na poradnu na komunitním portálu vozejkov.cz. Jediná kniha vznikla ve spolupráci MUDr. Srámkové a Paraplete (vydal ji Svaz paraplegiků, nyní CZEPA, která je jedním ze zakladatelů Centra Paraple) v roce 1997. Ta se ale už dá dnes těžko sehnat. Aktuální ucelené informace se tak bohužel nikde nedovíme. Jde o pelmel různých zdrojů. Nikde není popsáno, jsem teď na vozíku, necítím tělo, mám chuť na sex, ale problémy s erekcí, co mám dělat?

* Je tedy nějaké řešení, které se v současné době pro lidi na vozíku nabízí?

V současnosti máme jen několik omezených možností. Když vynecháme štěstí na silného partnera, který člověku pomůže překonat prvotní potíže, tak k sebepřijetí v nové roli může pomoci například sexuální asistentka. Těch je však v Cechách registrovaných jen pět. Jde o to, pomoci lidem s hendikepem znovu bez studu objevit vlastní potřeby. Asistentky můžou a nemusí se svými klienty prožít sexuální akt, primárně jde o průvodcovství v poznávání nových možností intimity. Objevují se však i další palčivá témata, jako asistovaná soulož, kde by byla umožněna soulož páru, který toho není fyzicky schopný, za pomoci asistentů. Dalším neřešeným tématem je sex mladistvých, tedy osob mezi 15. a 18. rokem.

* V situaci, kdy chybějí základní informace, to nezní jako moc uspokojivá nabídka.

To máte pravdu. Chybí komplexní zpracování tématu sexuality lidí s různým postižením, z odlišného intimního pohledu muže a ženy, s ohledem jak na fyzický, tak na duchovní rozměr celého tématu. Chybějí nám kvalitní materiály, strukturovaný informační portál, návody, rady, sdílení zkušeností. Je toho hodně. Pro mnohé je ale dané téma tabu, a není jednoduché najít partnery, kteří by pomohli tuto problematiku víc rozvinout.

* Co s tím? Vy osobně se tímto tématem zabýváte dlouhodobě. Máte nějaké plány, vlastní vizi, jak současnou situaci zlepšit?

Byl bych rád, abychom sexualitu na vozíku mohli víc rozvíjet v rámci portálu www. vozejkov.cz, který ale nutně potřebuje změnit strukturu, stát se více přátelský pro uživatele. Je nutné začít řešit celé téma citlivě s ohledem na rozdílné vnímání žen a mužů. Jde v podstatě o stejnou problematiku jako u nehendikepovaných, jen složitější – muži a ženy mají k sexualitě jiný přístup i jiné potřeby, a nejde to proto řešit univerzálně. Dáváme zatím dohromady tým lidí, redaktorů, odborníků, dobrovolníků a samotných aktérů. Přáním a takovou vizí je vytvoření souhrnné knihy o sexualitě a přístupu k ní ve spojení těla i ducha. Jednáme o tomto projektu s NF Gabrielis, který nabídl podporu, a věříme, že se najdou i další.

* To je dost ambiciózní, dá se tušit, že cesta k tomu nebude jednoduchá. Je něco, s čím by mohli pomoci třeba naši čtenáři?

Na začátku musíme vše dobře popsat a zmapovat možnosti. Budeme rádi, když se nám kdokoliv, kdo bude mít zájem spolupracovat, ozve na sex@paraple.cz. Zde budeme sbírat zejména příběhy lidí, kteří se chtějí podělit o vlastní zkušenost. Neobejdeme se ale bez zapojení dalších expertů, sponzorů, mediálních partnerů, takže vlastně každá pomoc je vítaná. Na konci roku bychom rádi společně s NF Gabrielis ocenili nejzajímavější osobní příběh vozíčkáře, tak pokud je někdo v okolí vašich čtenářů s podobným problémem, budeme rádi, když nám napíše.