O sexu na vozíku nebylo česky napsáno mnoho. Co se publikací týče, tak pouze jedna tištěná, prehistorická kniha od MUDr. Šrámkové, a jedna e-kniha Věry Schmidové Láska, sex a vozíčkáři. Pokud si uděláte rešerši na internetu, vygooglujete si klíčová slova, která vás napadnou, poznáte, že toho také moc není. Za použitelné považuji fórum o Sexu na vozíku, které bohužel po hojné diskuzi po spuštění nějak upadlo, diskuze tady na Vozejkově, ale ta je pouze v privátní sekci, což asi není nejlepší a potom příspěvek na blogu Marka Sedláka alias Skipa Sex na vozíku, který považuji za nejlepší pro lidi, kteří se s vozíčkářem potkají a bojí se na toto téma otevřeně zeptat.
Na úvod bych chtěl napsat, že bych byl rád, kdyby tento článek odstartoval diskuzi a byl základem pro sběr podnětů, hotových příspěvků, nápadů, zamyšlení, které by se potom dali použít pro tvorbu publikace pro lidi s postižením míchy a jejich partnery. Témat k diskuzi je opravdu mnoho, od samotného začátku, kdy všechny napadne, jak to teď bude, až po partnerský život a zakládání rodiny.
Zatím se mi za více než deset let od úrazu nestalo, že by toto téma někoho nezajímalo. Také se mi nestalo, že by někdo řekl, že se v jeho sexuálním životě postižením míchy nic nezměnilo. Obecně si myslím, že hůře se v nové situaci hledá partner postiženým ženám, ale zase mi přišlo, že se s tím lépe srovnávají. Muži, hlavně mladí kluci, jsou hned po úraze hladoví po informacích, jak jen to teď bude. Zejména při ztrátě citlivosti těla, nebo čití, chcete-li.
Když začneme od úplného začátku, tak bychom si měli nejdříve říct, každý sám sobě, co pro něj sex je, tedy jde o akt složený z několika fází (od líbání, mazlení až po penetraci a vyvrcholení), jak je pro mě sex důležitý, tedy jak často bych rád sex měl, a zda k sexu potřebuji lásku, nebo si vystačím s fyziologickou potřebou, chtíčem. Může to být samozřejmě jednou tak a podruhé jinak, ale je vždy dobré na začátku vědět, jak bych rád sex prožil, aby to bylo co nejvíce fajn, podobně jak jsem byl zvyklý, i když takové už to nebude.
ANO MŮŽEM (Yes, we can)
Znáte ty obrázky vozíčkáře s druhou osobou na klíně a nápisem Yes, we can, tak ANO, MY MŮŽEM. Stejně jako můžeme jíst, pít, tak můžeme i mít sex. Nikdo nám to nezakázal a snad ani nezakáže. Tuto otázku si často kladou lidé, kteří přichází do kontaktu s vozíčkáři, a teď je zajímá, jak to vlastně je. Ve skutečnosti tato otázka nejčastěji znamená, jestli mají postižení muži erekci. Tady je to ale naprosto individuální. Obecně jsou na tom lépe tetraplegici, ale není to paušální, stejně jako užívání doplňků stravy, či medikamentů pro posílení erekce působí na každého individuálně.
Svět je plný paradoxů, ženy si většinou stěžují na muže hladové po samotné souloži, že přeskakují předehry (orální sex nepočítáme, jde zejména o mazlení) a když tady mají mazlíčky, často následkem úrazu i velmi omezené na pohybu, tedy žádné kopulace chtivé králíky, tak je zajímá, jestli mají erekci.
Holky to mají těžší, samozřejmě obecně v životě a po úrazu obzvlášť. Na druhou stranu jsou jejich nové vztahy většinou skutečně založeny na hlubokých citech, alespoň ze strany jejich partnerů. Holky, vozíčkářky, jsou však velmi drsné. Úraz u nich více či méně otupěl citlivost a zranitelnost a nejednají již tolik pod vlivem emocí.
Odstartujeme tedy diskuzi, berme to jako začátek seriálu, napíši alespoň svůj názor.
Od úrazu odpovídám klinickému obrazu C5, tedy citlivost pouze po bradavky. Mám rád sex jako komplexní záležitost, tedy včetně penetrace, i když to necítím, tedy alespoň ne jako před úrazem. Mám rád, pokud je to s osobou, ke které cítím víc než jen chtíč, je to úplně jiné, mnohem krásnější. A taky mi musí holka vonět. Klasický orgasmus jsem neměl 12 let, ale jsem přesvědčený, že vyvrcholení dosáhnout lze.
Bavme se otevřeně a věřím, že se nám brzy podaří dát tu publikaci dohromady. Je zde mnoho tabuizovaných témat jako sexuální terapeuti, asistovaná soulož, nebo homosexualita na vozíku.
Na závěr překlad části článku z New Mobility (2/2013) od Garry Karpa – Mých nových deset nejoblíbenějších (My new top 10 list)
Ne, že by pohlavní styk nebyl možný (díky Pfizer! – výrobce Viagry). Bez cítění (čití) to ale není na vrcholu mého seznamu. Nejsem stvořen pro sex jako porno hvězda. Ale je zde mnohem více než intenzivní pocit při pohlavním styku. Dva lidi, kteří navzájem užívají svá těla je velmi intimní věc ke sdílení. A když to poloha dovolí, našel jsem si v tom i vizuální stimulaci. A to potěší mou partnerku. Proč to tedy celé ztratit, jen proto, že úplně necítím genitálie?
Přemýšlení o tom, co by sex mohl být, nás vzdaluje od všeho, čím může být. Uvědomit si a přijmout své tělo je cesta jak zvýšit možnosti. Můj nervový systém je tím klíčem. Já propojuji cesty, jsem propojený. Z tohoto hlediska se moje sexualita postupně vyvinula z něčeho, co jsem myslel, že jsem se ztratil, do nového normálu. Mého normálu. Přemýšlení nad tím, co by mohlo být, mě stálo více, než už jsem ztratil. A já jsem ztratil dost, takže díky.
Takže jsem si stanovil svých nových deset nejlepších – číslo jedna je líbání bradavek, cítím to samé v loketní jamce a v přechodu těla k nohám (tam cítím normálně). Je to jen o tom nechat věci být takovými jaké jsou. To je to, co stanovuje plný rozměr erotických možností.
A co mé netrpělivé osmnácti-leté panictví? Srandovní věc. Když mám smyslný vztah tak mlčí. Tím myslím, když mám ženu, která je můj poklad a já jsem schopný milovat a zároveň být milován takový jaký jsem.
Mé srdce bude vždy nespokojené, nadržené jako osmnáctileté. Budou chvíle, kdy budu cítit, jak křičí, že není spravedlivé, že nedosahuji klasického orgasmu a vyvrcholení. Ale ono nemá tušení, jak sex a skutečné partnerství funguje.
David Lukeš - Just a (wheelchair) man 