Xavier Gonzales odpovídá

Podle poslední rekce Mezinárodního paralympisjkého výboru (IPC) na otevřený dopis sportovců a funkcionářů ČATHS je vidět, že Xavier Gonzales věci opravdu věnuje svůj čas a navíc píše rozumně.

Xavier Gonzales napsal reakci na otevřený dopis na dvě stránky. Nebudu rozebírat celý dopis, protože se zajisté brzy objeví jeho překlad na stránkách té, či oné organizace. Co požaduje IPC již bylo uvedeno v předchozím dopise adresovaném Českému paralympijskému výboru (ČPV). V tomto dopise prezident IPC reaguje výhradně na obsah otevřeného dopisu a hned v úvodní části popírá, že by IPC vyžadovalo ukončení činnosti ČATHS a že nezpochybňuje a ani nehodnotí kvalitu činnosti ČATHS ve sportu tělesně postižených. Co požaduje IPC je pouze dodržování demokratických zásad, na kterých je postaveno celé olympijské i paralympijské hnutí. Bez ohledu na to, jak kontroverzně mohla působit olympiáda v Čínské lidové republice. Co však přijde IPC nedemokratické je rozdělení hlasů ve stávajícím výkonném grémiu ČPV (rozpůlení hlasů mezi ČSTPS a ČATHS). Xavier Gonzales rovněž zpochybňuje tvrzení ČATHS, že byla pouze nestranný pozorovatelem. Poukazuje na to, že zástupci ČATHS hlasovali pro vyloučení ČSTPS pro neplacení členských příspěvků pouze pár dní po tom, co byl ČPV rozhodnutím soudu přinucen začlenit ČSTPS zpět do své struktury. Ano ČATHS hlasovala s plným vědomím možné likvidace ČSTPS a to si myslím, že podřízlo větev celému ČPV.

V této chvíli probíhá jednání výkonného grémia ČPV, které snad přinese nějaké rozumné závěry. První by například byl odstoupení všech zkostnatělých bafuňářů, zejména pak předsedy ČATHS Křečka.

Coubertain by se divil

„L`important aux Jeux Olympiques n`est pas d`y gagner mais d`y prendre part; car l`essentiel dans la vie, ce n`est pas tant de conquérir que de bien lutter“. („Důležité na olympijských hrách není v nich vyhrávat, ale zúčastnit se jich; neboť podstatné v životě, to není tolik porážet jako dobře zápasit“.) Pierre de Frédy, baron de Coubertin, zakladatel moderních olympijských her.

Vzpomínám na Coubertainova slova každý den. Každý den člověk zažívá menší či větší výhry a prohry a stále zápasí. Přirozeně lidé rádi vyhrávají a velmi často nesou těžce prohry a neumí s nimi pořádně pracovat. Jednou jsem si někde přečetl, že se musíme v životě nejdříve hodně prohrát, abychom se naučili vyhrávat.

V posledních dnech je velmi horké téma možná neúčast našich paralympioniků na PH v Londýně. Článků vyšlo hodně a je to rozhodně propírané mediální téma. Stačí si to vygůglovat a najdete spoustu článků, glos, diskuzí a reportáží. Najdete i zmínku o Petici za rovné podmínky všech handicapovaných sportovců, kterou jsme společně s Vojtou Fraňkem a Honzou Dostálem předali 7. prosince 2010 předsedkyni PSP ČR Miroslavě Němcové. Ministr školství a tělovýchovy, který si za celou dobu neudělal na projednávání petice čas, a jeho náměstek Kocourek svou nečinností nechali celou věc dostat až tak daleko, že je teď z toho mezinárodní ostuda. Český paralympijský výbor (ČPV) celou věc příliš bagatelizoval a Mezinárodnímu paralympijskému výboru (IPC) došla trpělivost a pozastavil ČPV členství a tím je ohrožen start sportovců v Londýně. Osobně znám některé sportovce, kteří jsou do Londýna nominováni, a rozhodně bych nikdy nechtěl někomu znepříjemnit jeho zápasení. ČPV se k tomu musí postavit čelem a začít situaci řešit. Byl bych nerad, aby se sportovci začali mezi sebou dohadovat a koukat na sebe přes prsty a zapomnělo se na to, že celá situace vznikla jen proto, že se chtěli zástupci ČPV zbavit nepopulárního, a někdy i na můj vkus zbytečně radikálního, Jana Nevrkli. Využívat postavení, či jakoukoliv sílu, ať už fyzickou, nebo psychickou, na úkor někoho slabšího je věc, která mne vždy štvala. A je už jedno, jestli se povyšuje silnější sportovec nad tím slabším, nebo někdo využívá své postavení, aby se někoho zbavil, a ještě se ohání demokratickými principy.

František Janouch 18. 1. 2011 odstoupil se zdravotních důvodů ze své funkce výkonného předsedy ČPV. Svůj pohled na současný stav popsal v příspěvku „Diskriminace“ za 10 milionů a „nedávná“ předloňská petice na svém blogu. Tento článek bohužel naprosto popírá Coubertainova slova a není hodný člověka zastupující olympijské, respektive paralympijské hodnoty za Českou republiku. Jaký má význam kolikátí skončili Dostál a Nevrkla na PH. Jaký má význam, že naše reprezentace je 23. ve světovém žebříčku, na které se propadla po neúčasti na ME 2011, tedy není ani pravdivá informace, že na ME 2011 skončila naše reprezentace 7. ze sedmi evropských zemí. Bohužel ME 2011 jsme se nemohli zúčastnit z finančních důvodů. ČPV nás nepodporuje více než 6 let, i přes to, že hospodaří s nemalými státními financemi a bylo jen na vlastní vůli jeho zástupců vymyslet jak tyto peníze dostat přímo ke sportovcům a tím podpořit jejich sportovní rozvoj.

Věřím, že se brzy sportovci dohodnou, neboť podstatné v životě není tolik porážet jako dobře zápasit a zápasí se vždy lépe s týmem, kde všichni táhnou za jeden provaz.

OpenDrive pod útokem hackera

Určitě přemýšlíte často co s daty. Hromadí se vám desítky, stovky gigabajtů a vy začínáte mít strach, že o ně přijdete. Zálohujete své fotky, videa a ostatní důležité informace na externí disky, dvd, blueray disky apod. Ale co kdybych tak měl všechny data na jednom místě, o zálohu by se mi staral někdo jiný a měl bych přístup přes internet, bez ohledu zda jsem u svého PC. Tuto službu dnes již nabízí mnoho firem a zatím je lepší využít služeb zahraničních serverů, protože u nás je vše několikanásobně dražší a datům je jedno zda leží tady, nebo na druhém konci světa. Začal jsem zjišťovat, jak služby fungují a kolik stojí. Jako nejlepší poměr kvalita a cena jsem si zvolil OpenDrive (www.opendrive.com). Stránka je částečně i česky. Pár dnů na to jsem ještě objevil skvělou nabídku od společnosti GoDaddy, 100 Gb asi za 30 babek – http://www.godaddy.com/email/online-storage.aspx?ci=55860 a tak mám ještě jeden disk k testování. Služba GoDaddy funguje bez problémů a tak mi nezbývá než jí doporučit, i když „vytunit“ jí na 500 GB, co jsem si zaplatil za 150 babek u OpenDrive ve vánoční akci, by vyšlo na strašné peníze.

Začal jsem zálohovat fotky a stále největší slabinou je rychlost uploudu u těchto služeb. Zálohovat tak gigabajty vám bude trvat několik dnů až týdnů. Každopádně jsem nejdříve zálohoval ta nejdůležitější data. OpenDrive měl jeden výpadek začátkem ledna, ale nic dramatického.

9. 1. 2012 vypadla služba OpenDrive, disk ukazuje, že  je prázdný a nelze se nalogovat do webového rozhraní. Homepage OpenDrive se o problému ani nezmínila, email nepřišel žádný a na otázku na support centrum nikdo neodpovídal. Podařilo se mi v podvečer dostat do support centra, kde jsem našel zprávu od OpenDrive týmu – předkládám originál

Dear OpenDrive Users,

We are deeply sorry for the downtime and outages you have experienced this past few weeks. Words cannot express how truly sorry we are for the anxiety, frustration and inconvenience that you and your colleagues experienced.

Yesterday OpenDrive was temporally down with data inaccessible for all users. The issue was the result of a hacking attempt strictly to cause damage by a former contractor, Randy Kast of Divine Communications.  During this attempt no data was revealed to the hacker and there was no breach in confidential information. The hacker formally had privileged to administrate our servers while working as a contractor for OpenDrive. Kast used the access to delete a database that controls the availability of user data. Only a small part of our files and database was damaged as a result and we are actively working on its recovery – however we currently do not have an accurate status for the results.

The breach exposed a weakness in OpenDrive’s operating procedure that it has since addressed. We are currently putting in place a new backup system and are scrutinizing our controls as well implementing additional safeguards, which will protect users from any future loss. Additionally, the incident is under investigation and will be handled by proper authorities. Again, no data was breached during the incident, only damage to our database. If you’re concerned about any activity that has occurred in your account, you can contact us at support@opendrive.com

This should never have happened. Nothing is more important than regaining your trust and all of us here hope you will give us the opportunity to once again welcome your business and provide you the positive, secure, and reliable OpenDrive experience you have come to expect from us.

Sincerely,
The Entire OpenDrive Team

Zkrátka data byla poškozena bývalým zaměstnancem firmy. OpenDrive nepodporuje přenášení dat přes FTP, protože tak chrání vaše data. Ale i přes všechna bezpečností opatření  jeden člověk poškodil systém a tím znepřístupnil data tisícům lidem a podle reakcí na support diskuzi se nejedná jen tak o nějaká data. Píši to jen proto, že žádná záloha není ideální. Je optimální vše kombinovat. Mimo domácí zálohu na externí disk, druhý disk, nebo blueray, či jiná záznamová zařízení, si pořiďte ještě online zálohu nejdůležitějších dat (mnoho služeb nabízí GB zdarma) a úplně nejlepší je ještě záloha na externí disk umístěný fyzicky na jiném místě, třeba v práci apod. To vše po případ, že by vám doma třeba hořelo, či přišla povoděn, nebo vás „jenom“ vykradou.

Myslíte, že by se vám hodilo nějaké místo, kam bezpečně zálohujete svá data, či uložíte celý disk, prostě takový sklep na data ?

Máme se nejlíp (2010)

Hugo dokouřil a předním kolečkem přejel vajgl. Cigárka si teď mohl kupovat do libosti, k důchodu dostal navíc peníze na osobní asistenci a tak měl peněz jak šlupek. To s oblibou sám říkával, když zval kamarády na pivo a pak se zběsilou jízdou hnali pod vlivem městem domů. Ze sociálky vyrazil co se dalo a kámoši mu vytunili Civika, přesně tak, jak vždycky snil, když rozvážel s fafťákem kočičí podestýlku. Civikem pak brázdil ulice města a smál se za volantem a z tisíci watovejch repráků, který koupil za električák co prodal nějaký nafintěný duchodkyni z Německa, se linuly rytmy junglu. Třicet bylo tenkrát dobrejch, koupil aparatůru a za zbytek dovez Jose vypálený céda z blešáku.

„Vy se máte stejně nejlíp“ …. Uslyšel jednou Hugo, když se svým rovněž zrakveným kámošem posedával na kriplkáře v parku. Zarazil se jestli je to na ně, ale zase se otočil zpátky, aby přebral od Joseho jointa. „No vás myslím“ zase uslyšel a už si všiml bezdomovce na lavičce. Houmík se k nim přiblížil a zeptal se zda kluci ví, jestli existuje říčka California… kluci nevěděli a byli i dost zkouřený na to, aby o tom byť jen přemýšleli. „A nevíte, kdy pustí tady ten Hydrant, že bych se umyl“ zase houmík. „Asi na Vánoce, Velikonoce už byly“ zavtipkoval Jose. Houmík se jen usmál a odešel. Ale Hugo přemejšlel… Máme se nejlíp? … Napadlo ho, že vyrazí z Josem na Majáles. Dobrý kapelky, pivko, ukecaj to zadara a ještě nějaký baby tam budou … zapomněl na houmíka a vyrazili směr Majáles. „Vezmeme po cestě ještě Kiki“ zubil se Jose, „přijede teď busem na nádraží“. Hugo souhlasil a po pár minutách už míjeli ceduli se zákazem vjezdu, však opatřenou dodatkovou tabulí a zase si krátce vzpomněl na Houmíka.. Máme se nejlíp? Zastavil a čekali na autobus. Dřív než autobus však dorazili měšťáci. Ostře, jak Simír z Kobry, zaparkovali před Huga a z auta vylezl pan Autorita. Došel k okýnku a začal zkoušet fígle s porušováním zákonů zákazu vjezdu a podobný nesmysly, na který mu Hugo odpovídal s klidem Boba Marlyho. Strážníka však Hugův postoj vytáčel a tak přihazoval částky k pokutě, jako na aukci předražených čmáranic dávno mrtvých autorů, až na něj spustil: „Jó, tak Ty se budeš schovávat za to, že seš kripl ?“ Hugo nevěřil vlastním uším, to už i Jose zbystřil.. ne, že by si tak lidi na kolech sami neříkali, ale co si to tenhle hruškovitej tejpek dovoluje. „ I kdyby porušil zákon, nemusíte ho snad urážet“ řekl Jose a stále nechápal. „ Drž hubu nebo přes ní dostaneš“ burácel strážník. Hugo a Jose zapomněli už na jamajské rytmy slunečného dne a v hlavě jim lítaly blesky… přijel autobus, vystoupila z něj Kikina v minisukni a přes rameno taštičku s nápisem Fucking police. Byla trošku do punku, ale o sebe se starala náramně… navíc je bývalá reprezentantka v biatlonu a tak má krásnou postavu. Jak ji Hugo uviděl, sešlápl ,respektive zmáčkl, plyn a rozjel se k ní.Jose stáhl okýnko a křičel: „ Honem,honem … skákej“ Kiki naskočila a strážník přiskočivši k autu vytáhl brokovnici a začal pálit lidi nelidi. Kiki vypadala nejdřív dost překvapeně, ale hned jak se vzpamatovala vytáhla z gladiátorky malý revolver a poslala pár přesných ran pod nohy strážníkovi, který chtě nechtě vyšvihl pár figur z čardáše.

Kluky to nějak vyplašilo a tak si koupili na benzínce flašku jamajského rumu a píchly auto na zákaz stání přímo před areál Majálesu. „Jsme z blbý strany“ řekl Jose a rozklepanýma rukama si mocně přihnul rumu, jamajská pohodička se začala vracet. „ Hele, tamhleten tejpek u plotu nás pustí, jen to vyhákne a my se tam protáhneme“ řekl Hugo a vzal si flašku od Kikiny, která se právě zakuckala a brblala něco o teplotě jamajské pochutiny. „ Čau kámo, pust nás dovnitř“ oslovil přátelsky Hugo hlídače plotu v reflexní vestičce, který vypadal jak motýl před vylíhnutím. „ To nejde chlapi, musíte to obejit“ „Obejít ??? Celej areál ? Nebo máme jít jako támhle po schodech ?“ divil se Jose. „ Hele, fakt to nejde, já už jsem dneska pustil strašnejch lidí, třeba jednoho chlápka z berlí, kterej fakt špatně chodil“ kouknul se na hochy útrpně. Po domluvě s dalším ploto a pořádko hlídačem byla celá parta nakonec eskortována přes otevřený plot až k bráně, kde si pouze vyřídili pásky pro vstup.. gratis.. a po ukrytí flašky do báglu, kterej vozejčkářům neprohledávaj a tak může Jose , když jde na fotbálek, vždycky propašovat slávistickejm chuligánům nějaký ty světlice a něco na posilnění, vpluli do more zábavychtivých lidí. Hudba linoucí se ze všech koutů unášela kluky i s Kiki od jednoho břehu fesťaku na druhej a jediné co jim na čas udělalo kotvu, bylo doplnění jamajské pohody v tekuté formě. „Máme se stejně nejlíp“ už zase znělo Hugovi hlavou, když viděl jak se pohupuje Kiki v rytmu reggae na Joseho kline a ten jí kouše do brady a rukou jí hladí po stehnech. Dopil flašku a tančil taky.

4:07… kouká nevěřícně Hugo na digitálky jenž leží vedle něj na zemi. Kde to jsem, přemýšlí a snaží se alespoň dostat do sedu. Všechno ho bolí a jen z dálky slyší hlasy. „Všechno jsem viděla“ „Myslíte, že žije“ „Jo, jo hýbe se“ To dodalo Hugovi síly a vyhoupl se do sedu… lidi se rozestoupili a koukali na něj jak na boží obrázek. „Chcete pomoct vstát“ zeptal se jeden starší pán, co asi vyrážel někam na ranní šichtu, alespoň podle tašky. Vstát, pomyslel si Hugo… deset let to už má spojené jen s raním vstáváním… třeba je to Ježíš Kristus, napadla ho smrtelná hláška jedné fyziotrerapeutky. „Víte, jsem vozíčkář“ jen řekl a pořád nechápal co se děje. Asi tu nikde nemám vozejk, pomyslel si, to už by mě asi tady lidi natahovali ze všech stran a zase na něj skládali, usmál se pro sebe. „Co se stalo ?“ zeptal se… Babička co celou dobu nejvíc halekla spustila jako kulomet… „okradli Vás, nejdřív, že Vám pomůžou, pak Vás vytáhli z auta a ujeli.. ještě Vás nakopali a taky vám ukradli to..no.. tu Vaší židličku“ „Už jsou tu, musím na autobus.. tak hodně štěstí mladý pane“ řekl muž, co předtím chtěl Huga postavit a zmizel v raním šeru. Kdo je tu, pomyslel si Hugo a v tom uviděl majáky. „Páni policajti, všechno jsem viděla… vytáhli pána z auta……a potom..“ kadence kulometu se stupňovala. Strážník odstrčil babku a kouknul na Huga. Strážník 2116, tejpek jak hruška, kouká teď na Huga a z auta vytahuje brokovnici. Na výzvu strážníka „Hrušky“ lidé opouští nejbližší okruh a druhý strážník celý prostor zabezpečuje páskou, poté přijde k lidem a promluví smutným hlasem: „ Jsme tu moc pozdě, je příliš raněný, musíme ho …“ ani větu nedořekl a ozvaly se dva výstřely z brokovnice….

Máme se stejně nejlíp, říkal si Hugo, který ležel v kaluži krve na chodníku a pomalu umíral na vnitřní krvácení, holt 2116 neumí střílet ani z bezprostřední blízkosti…

Máme se stejně nejlíp ??? … máme šanci žít dál na rozdíl od většiny postižených tvorů, máme sociální jistoty na rozdíl od těžce pracujících, máme kde parkovat, čím jezdit, co jíst, kde spát, s kým spát, drahý mobily, drahý vozejky, drahý dejchačáky… no měnili by jste…

Berte to celé jako nadsázku, použil jsem sice zkušenosti z posledního měsíce, třeba i strážníkovi hlášky z návštěvy autobusáku a i číslo je pravé, to aby jste když tak věděli s kým máte tu čest, ale jinak vím, že by jste měnili. Alespoň drtivá většina z vás. Vozejk člověku otevře oči, teď více a lépe vidíme co všechno nemůžeme. Impulsem bylo, že jsem tento měsíc slyšel dvakrát od lidí větu: Vy se máte stejně nejlíp…

Díky všem co nám dělají nejlepší život.


V zákulisí volby Prezidenta

V zákulisí volby prezidenta ČR ( WORlD NEWz)
11.3.2008 – Praha – Moskva – New York

V zákulisí volby prezidenta ČR

Volba prezidenta České republiky přišla pro předsedu Strany zelených Bursíka v nejvhodnější dobu. Langer po těžkém nátlaku ze strany Interpolu svolil, že nepopraví Bursíka v přímém přenosu České televize a nenechá své anonymně vystupující chuligány z URNy rozkopat okna Vladislavského sálu a udělat pravý zátah na nejhledanějšího teroristu světa Usámu bin Ladina alias Bursíka. Langer se dokonce odvážil povstat tváři v tvář Bursíkovi a říct mu, že si s někým něco vytírá… bohužel celý záznam České televize byl pozměněný FBI a ve skutečnosti řekl Langer něco ve smyslu Jestli věříš, že podřežeš ještě hodně hrdel, půjdeš bučet. Snítilým, velká mediální persóna volby prezidenta, je ve skutečnosti onen agent Interpolu ( nikoliv STB, jak milně informovala některá média) a na chodbě udělal nátlak na Langera a nikoliv Langer na něj. Paroubek, který vybavil celou stranu malými špiónskými fotoaparáty ( dodávala společnost S+S – plus INC., která dle důvěryhodných zdrojů má úzké napojení na Snítilého a tajně podporuje neonacistické akce), poté vítězoslavně, se vztyčenou hlavou ve stylu Napoleon před Ruskem, ukazoval fotografii novinářům.

Ale zpět k Bursíkovi… proč odmítají zelení radar ví už FBI dávno, ovšem až události posledních týdnů odhalili úzké napojení Bursíka přímo na Rusko a konkrétně Putina. Může za to neopatrnost komunikace se šéfkou ruské mafie v ČR Olgou Zubovou. Bursík neopatrně odeslal šifrovaný email určený pro Putina právě Zubové a ten se dostal až do rukou mediím, která – jak je již v České republice bohužel zvykem – o celé věci chybě informovala a Bursíkovi tak alespoň spadl kamen ze srdce. Pravá šifrovaná zpráva tak zůstala bez povšimnutí, přitom její obsah je více než znepokojující – zde je podrobný rozbor :

———–

Ona ta kráva nás už ani neumí oslovit. ( kráva – malá nukleární bomba, kterou Bursík dostal od Putina za kontrakt hostování hokejisty Sergeye Zubova – z Dallas Stars do týmu New York Rangers výměnou za českého robota ETA68 Jaromíra Jágra – který zde hrál od 8. do 13. září 2001, neumí ani oslovit – nefunguje).To je neuvěřitelný. ( to je neuvěřitelný – шлюха ) Donutíme je ke spolupráci – silou, kaťuško. ( klasické výhružky, kaťuško – Bursík požaduje použití raket) Políbení (čest), martin (Usáma).

Správný text zprávy tedy zní:

Nukleární bomba nefunguje. Kurva. Donutíme je ke spolupráci raketami Katjusha. Čest. Usáma

———–

Bursík měl zase štěstí a o chloupek unikl spravedlnosti … a proč vůbec Olga nehlasovala a nepodpořila tak na hrad tajného agenta KGB působícího na území USA pana profesora Švejnara ? Je naštvaná, že jí ještě Bursík nezaplatil fakturu za 11. září 2001, kdy přemluvila bráchu Sergeye ať jde hrát do New Yorku a po zápase s partou muslimských kluků navštíví dvojčata. Bursík ale oponuje Zubové, že Sergey do toho moc vlítnul ( jak se na správného obránce sluší a patří) a dvojčata Miriam a Sirael Ladinovi prý stejně nenavštívil, Zubová však tvrdí opak.. Sergey tam byl a dvojčata navštívil. Pravdu se asi nedozvíme, jednu věc s jistotou říct můžeme – v New Yorku není ani Sergey ani dvojčata…

 

Utonutí (2006)

Probudil ho kouř. Odkryl peřinu a podíval se do té části místnosti, kam byl zrovna otočený. Ani v nejmenším neměl chuť se dívat za sebe. Vlastně neměl chuť se vůbec hýbat a tak jen mžoural očima. Snažil se zjistit, co ho to vlastně vzbudilo a taky marně vzpomínal, jak se vůbec dostal do postele. Říkal si, že už nebude pít, ale včera měl opravdu důvod. Vyhrál ve státní loterii první cenu, usmířil se se svým přítelem a po dlouhé době, měl pocit, že je šťastný. To byla zase oslava… Doufám, že nebude zase ostuda, pomyslel si. Najednou mu přitížilo, polilo ho horko a začal se dusit. Kouř v místnosti byl stále hustší a taky bylo o poznání větší teplo. Skoro bez sil se vyhoupl na loket a otočil se. Nemohl věřit svým očím, celá místnost, kam předtím neviděl, byla v plamenech. Vlastně vše, mimo jeho postele. Na sedačce uprostřed místnosti dokonce rozpoznal hořící tělo.. ne, to nemůže být pravda. To jen blouzním, něco se mi zdá. Na chvilku zavřel oči, ale to už věděl, že je vše pravda. Bohužel u postele hořel i jeho vozejk.

Pomyslel si, jak je to absurdní situace. Celý život měl strach, že se utopí. Nechodil do bazénu, na žádné vodní rehabilitace.. vlastně i sprcha pro něj byla něco jako trest. Jakýkoliv kontakt jeho obličeje s vodou ho strašně děsil. A teď tady uhoří. Byl ale zvyklý celý život bojovat. Otočil se zase na druhou stranu a odměřil si pohledem cestu ke dveřím. Bylo to jen pár metrů. Bez většího rozmýšlení, rozhoupal tělo a bez větší rány dopadl na zem. Teď se jen doplazit a nějakým způsobem otevřít dveře. Oheň se stále stupňoval a to mu dodalo další energii. Byl skoro u dveří, když uslyšel stále sílící dusot na schodech. Někdo se blížil. Najednou se cítil mnohem lépe. Vodu, vodu .. bylo slyšet z pavlače. Podíval se kolem sebe a viděl, že již není mnoho míst, co by ještě nebyla pohlcena plameny. A v tom to přišlo.. rána, řinčení skla a střepy co dopadaly na jeho tělo a všude kolem. Někdo rozbil okno z pavlače.. byl tak šťastný. Otočil se na záda, aby si mohl vychutnat ten slastný pocit pohledu na svého zachránce. Byl až vzrušený napětím, že musel pootevřít ústa a zhluboka oddechovat. V tom na jeho obličej přistála vlna.. ano doslova vlna studené, nebo vlastně ledové vody a to zrovna když se nadechoval. Hrdlo se mu sevřelo a najednou nemohl dýchat, mlátil rukama kolem sebe a cítil jak ho přestává vnímat okolí. Propadal se do spánku, zvláštního spánku, propadal se hlouběji a hlouběji..

Na pitevně místní nemocnice řešili den na to doktoři zajímavý případ, ohořelé tělo s příčinou smrti nadechnutí většího množství vody do plic a uzavření dýchacích cest, nebo-li utonutí.