Sex a lidé s postižením míchy (2013)

O sexu na vozíku nebylo česky napsáno mnoho. Co se publikací týče, tak pouze jedna tištěná, prehistorická kniha od MUDr. Šrámkové, a jedna e-kniha Věry Schmidové Láska, sex a vozíčkáři. Pokud si uděláte rešerši na internetu, vygooglujete si klíčová slova, která vás napadnou, poznáte, že toho také moc není. Za použitelné považuji fórum o Sexu na vozíku, které bohužel po hojné diskuzi po spuštění nějak upadlo, diskuze tady na Vozejkově, ale ta je pouze v privátní sekci, což asi není nejlepší a potom příspěvek na blogu Marka Sedláka alias Skipa Sex na vozíku, který považuji za nejlepší pro lidi, kteří se s vozíčkářem potkají a bojí se na toto téma otevřeně zeptat.

Na úvod bych chtěl napsat, že bych byl rád, kdyby tento článek odstartoval diskuzi a byl základem pro sběr podnětů, hotových příspěvků, nápadů, zamyšlení, které by se potom dali použít pro tvorbu publikace pro lidi s postižením míchy a jejich partnery. Témat k diskuzi je opravdu mnoho, od samotného začátku, kdy všechny napadne, jak to teď bude, až po partnerský život a zakládání rodiny.

Zatím se mi za více než deset let od úrazu nestalo, že by toto téma někoho nezajímalo. Také se mi nestalo, že by někdo řekl, že se v jeho sexuálním životě postižením míchy nic nezměnilo. Obecně si myslím, že hůře se v nové situaci hledá partner postiženým ženám, ale zase mi přišlo, že se s tím lépe srovnávají. Muži, hlavně mladí kluci, jsou hned po úraze hladoví po informacích, jak jen to teď bude. Zejména při ztrátě citlivosti těla, nebo čití, chcete-li.

Když začneme od úplného začátku, tak bychom si měli nejdříve říct, každý sám sobě, co pro něj sex je, tedy jde o akt složený z několika fází (od líbání, mazlení až po penetraci a vyvrcholení), jak je pro mě sex důležitý, tedy jak často bych rád sex měl, a zda k sexu potřebuji lásku, nebo si vystačím s fyziologickou potřebou, chtíčem. Může to být samozřejmě jednou tak a podruhé jinak, ale je vždy dobré na začátku vědět, jak bych rád sex prožil, aby to bylo co nejvíce fajn, podobně jak jsem byl zvyklý, i když takové už to nebude.

ANO MŮŽEM (Yes, we can)

Znáte ty obrázky vozíčkáře s druhou osobou na klíně a nápisem Yes, we can, tak ANO, MY MŮŽEM. Stejně jako můžeme jíst, pít, tak můžeme i mít sex. Nikdo nám to nezakázal a snad ani nezakáže. Tuto otázku si často kladou lidé, kteří přichází do kontaktu s vozíčkáři, a teď je zajímá, jak to vlastně je. Ve skutečnosti tato otázka nejčastěji znamená, jestli mají postižení muži erekci. Tady je to ale naprosto individuální. Obecně jsou na tom lépe tetraplegici, ale není to paušální, stejně jako užívání doplňků stravy, či medikamentů pro posílení erekce působí na každého individuálně.

Svět je plný paradoxů, ženy si většinou stěžují na muže hladové po samotné souloži, že přeskakují předehry (orální sex nepočítáme, jde zejména o mazlení) a když tady mají mazlíčky, často následkem úrazu i velmi omezené na pohybu, tedy žádné kopulace chtivé králíky, tak je zajímá, jestli mají erekci.

Holky to mají těžší, samozřejmě obecně v životě a po úrazu obzvlášť. Na druhou stranu jsou jejich nové vztahy většinou skutečně založeny na hlubokých citech, alespoň ze strany jejich partnerů. Holky, vozíčkářky, jsou však velmi drsné. Úraz u nich více či méně otupěl citlivost a zranitelnost a nejednají již tolik pod vlivem emocí.

Odstartujeme tedy diskuzi, berme to jako začátek seriálu, napíši alespoň svůj názor.

Od úrazu odpovídám klinickému obrazu C5, tedy citlivost pouze po bradavky. Mám rád sex jako komplexní záležitost, tedy včetně penetrace, i když to necítím, tedy alespoň ne jako před úrazem. Mám rád, pokud je to s osobou, ke které cítím víc než jen chtíč, je to úplně jiné, mnohem krásnější. A taky mi musí holka vonět. Klasický orgasmus jsem neměl 12 let, ale jsem přesvědčený, že vyvrcholení dosáhnout lze.

Bavme se otevřeně a věřím, že se nám brzy podaří dát tu publikaci dohromady. Je zde mnoho tabuizovaných témat jako sexuální terapeuti, asistovaná soulož, nebo homosexualita na vozíku.

Na závěr překlad části článku z New Mobility (2/2013) od Garry Karpa – Mých nových deset nejoblíbenějších (My new top 10 list)

Ne, že by pohlavní styk nebyl možný (díky Pfizer! – výrobce Viagry). Bez cítění (čití) to ale není na vrcholu mého seznamu. Nejsem stvořen pro sex jako porno hvězda. Ale je zde mnohem více než intenzivní pocit při pohlavním styku. Dva lidi, kteří navzájem užívají svá těla je velmi intimní věc ke sdílení. A když to poloha dovolí, našel jsem si v tom i vizuální stimulaci. A to potěší mou partnerku. Proč to tedy celé ztratit, jen proto, že úplně necítím genitálie?
Přemýšlení o tom, co by sex mohl být, nás vzdaluje od všeho, čím může být. Uvědomit si a přijmout své tělo je cesta jak zvýšit možnosti. Můj nervový systém je tím klíčem. Já propojuji cesty, jsem propojený. Z tohoto hlediska se moje sexualita postupně vyvinula z něčeho, co jsem myslel, že jsem se ztratil, do nového normálu. Mého normálu. Přemýšlení nad tím, co by mohlo být, mě stálo více, než už jsem ztratil. A já jsem ztratil dost, takže díky.
Takže jsem si stanovil svých nových deset nejlepších – číslo jedna je líbání bradavek, cítím to samé v loketní jamce a v přechodu těla k nohám (tam cítím normálně). Je to jen o tom nechat věci být takovými jaké jsou. To je to, co stanovuje plný rozměr erotických možností.
A co mé netrpělivé osmnácti-leté panictví? Srandovní věc. Když mám smyslný vztah tak mlčí. Tím myslím, když mám ženu, která je můj poklad a já jsem schopný milovat a zároveň být milován takový jaký jsem.
Mé srdce bude vždy nespokojené, nadržené jako osmnáctileté. Budou chvíle, kdy budu cítit, jak křičí, že není spravedlivé, že nedosahuji klasického orgasmu a vyvrcholení. Ale ono nemá tušení, jak sex a skutečné partnerství funguje. 

Dekubity (pro Braunoviny)

Riziko vzniku dekubitů u osob s míšním postižením nesmíme podceňovat

Dekubity stále považuji za velké téma. Nejdůležitější je prevence, komunikace s klienty a odborná diskuse o tom, jak se co nejlépe o již vzniklý problém postarat. Riziko vzniku dekubitů je velmi vysoké např. u osob s poškozením míchy, a to nejen kvůli zhoršené mobilitě. Velmi často dochází k zanedbání léčby vzniklých defektů již v samotném začátku. Četnost výskytu dekubitů u osob s míšním poškozením je bohužel těžké odhadovat, protože každý člověk podstupuje jiný typ léčby a v každém typu zdravotnického pracoviště je to také jinak. Lékaři spinálních jednotek a rehabilitačních ústavů zdůrazňují zvýšená rizika jak samotnému pacientovi, tak jeho blízkým či pečujícím osobám. Určitě je vhodné využít jakoukoliv možnost osvěty. K edukaci se stále častěji používají názorné ukázky, tedy fotografie, kam až může neléčený dekubit dojít, což vždy vyvolá přinejmenším zvýšený zájem klientů o prevenci, případně včasné řešení.

Za vznik dekubitu v nemocnici nemůže vždy jen ošetřující personál
V Centru Paraple zcela jistě dbáme na kontrolu kvality používaných pomůcek a zejména té nejdůležitější – vozíku a s ním spojených antidekubitních sedáků. Pamatuji si, že to tak bylo vždy. V mém případě však k tomu kdysi došlo naneštěstí pozdě. Po skoku do vody jsem patnáct let na vozíku. V té době ještě nefungovaly spinální jednotky, a tak jsem skončil na jednotce intenzivní péče ve spádové nemocnici. Musím říct, že již tehdy byla péče o pacienty na vysoké úrovni a stejně jako dnes byla velmi pečlivě hlídána každá známka možného vzniku dekubitu. Pořád je to jedno z kritérií hodnocení kvality poskytované péče. Nemyslím si ale, že by za vznik dekubitů během pobytu v nemocnici byl zodpovědný vždy jen ošetřující personál.
Na následných rehabilitacích v nemocnici a rehabilitačním ústavu jsem již začal častěji používat vozík, a tím pádem jsem i delší dobu trávil vsedě. Bohužel mi bylo pouze doporučeno, bez důraznějšího upozornění na možné vážné komplikace, ať používám antidekubitní sedák, který však pro mě v tu dobu znamenal jen komplikaci při přesunech i při samotném pohybu na vozíku (nestabilní posed). Přivodil jsem si tak dekubity na obou sedacích hrbolech a následně je léčil dalšího půl roku. A jen díky každodenní obětavé péči mého bratrance tato doba netrvala déle. V průběhu dalších let jsem měl kožní defekty ještě několikrát. Léčil jsem je rozdílnou dobu a ne vždy odlehčoval tak, jak by bylo vhodné a jak v Centru Paraple sami doporučujeme. Měl jsem ale štěstí. Pokud někdo získá osobní zkušenost a je úspěšný v léčbě konzervativním způsobem, většinou se potom v obdobné situaci chová stejně a chce využít stejné léčebné prostředky.

Prevenci je třeba podřídit i denní režim
Proleženiny se netýkají pouze lidí krátce po úrazu, ale mohou vzniknout i později. V Centru Paraple klienty učíme dbát o své tělo a nepodceňovat ani malé kožní defekty či zarudnutí kůže v často namáhaných oblastech. Léčbu řešíme komplexně v úzké spolupráci především ergoterapeutů a ošetřovatelského personálu. Hledáme způsob, jak co nejvíce omezit působení zvýšeného tlaku v dané oblasti, radíme a pomáháme v samotné léčbě a závažnější případy většinou řešíme ve spolupráci se Spinální jednotkou FN Motol. Klientům ale vždy doporučujeme dané místo co nejméně zatěžovat, i za cenu úpravy denního režimu.
Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že ne vždy lze dosáhnout ideálního stavu, tedy odlehčit problematické místo téměř na celý den. Pokud vzniklý dekubit neumožňuje člověku sedět na vozíku a jediná úlevová poloha je vleže, stává se v tu chvíli i ze samostatného člověka ležící pacient, který potřebuje téměř celodenní asistenci.

Dekubity organismus velmi zatěžují a vyčerpávají a i v dnešní době si bohužel vybírají také daň nejvyšší.

Mgr. David Lukeš, ředitel Centra Paraple

Drogy, závislost a spinální pacienti (2013)

Začneme tedy od definice, co je to droga. Droga, v obecném smyslu myšleno, je jakákoli syntetická či přírodní látka, která v lidském organismu vyvolá změnu jeho činností. V užším smyslu je to látka, která se užívá, lépe řečeno zneužívá ke změně duševního stavu, tzn. nálady, prožívání stavu bdělosti či útlumu, k fyzickému či psychickému “oživení” a zásadní změny chování. Tyto změny jsou způsobeny působením drog na centrální nervovou soustavu, jejíž činnost a výkonnost se projevuje kvalitou duševní činnosti. Ve spisovné češtině má toto slovo význam “omamující, uklidňující, dráždivý přípravek” (např. uklidňující, jedovatá, ostrá, povzbuzující droga nebo působit jako droga). Přesnou definici drogy podala v roce 1969 komise znalců Světové zdravotnické organizace a publikovala ji v této podobě: “Droga, jakákoliv látka (substance), která je-li vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu nebo více jeho životních funkcí.” Definice je dost široká na to, aby zahrnovala všechny substance či hmotné látky, které mají i nemají příznivé postavení. Ať již přímo působí nebo nepůsobí na centrální nervovou soustavu a jsou přírodní či syntetické. Jsou sem tedy zahrnuty i léčiva. Definice se zdá být dost široká na to, aby sem byly zahrnuty veškeré přírodní nebo syntetické substance. Na druhé straně není zase až tak široká, aby se do ní daly zahrnout výlučně psychické faktory.

S drogou se tedy setkáváme celý život. Začíná to čokoládou a to již v útlém dětství. Čokoláda je droga, u které je prokázána fyzická i psychická závislost. Obsahuje velké množství látek, které stimulují organizmus podobně jako kofein, nejzásadněji alkaloid kakaových bobů je theobromin. Největším nebezpečím pro většinu spinálních pacientů při závislosti na čokoládě je její vysoká kalorická hodnota. Nežádoucí nabírání hmotnosti může vést sekundárně nejen ke komplikacím jako dekubity, ale třeba i zhoršení vlastní mobility apod. Pokud si člověk nemůže tuto dobrotu odepřít, doporučuje se konzumace ve spojitosti s jídlem a přes den, kdy je náš kalorický výdej vyšší a samozřejmě kvalitnější produkty s vyšším obsahem kakaa.  Samozřejmě nebudeme čokoládě křivdit, má mimo svou dobrou chuť i pozitivní vliv na člověka, minimálně je dobrým antioxidantem. Předávkování zde úplně nehrozí, respektive vám bude leda tak pěkně špatně, pokud tedy nejste alergičtí třeba na kakao.

Pokud trochu povyrosteme, začínáme se více setkávat s trojicí nejčastěji společností užívaných a bohužel i tolerovaných drog – cigarety, respektive tabákové výrobky s obsahem nikotinu, alkohol a i ten černý tam vzadu – káva, respektive látka v kávě obsažená – kofein. Znáte to, jako malí jsme občas dostali malé kafíčko, nebo jsme usrkli tu a tam piva. Nebo když někdo najednou vytáhl cigaretku a někde jsme si dali prvního páva, šluka, prda, no zkrátka jsme si poprvé pustili do těla nikotin.

A co teď, když jsme na vozejku. Když začneme popořadě, tak aplikace nikotinu je nejčastější kouřením cigaret. Cigarety jsou asi nejrozšířenější droga u vozíčkářů. Závislost na nikotinu je jedna z nejtěžších a spousta lidí, co kouřila před úrazem, začne i po úraze, i přes to, že si dali kratší či delší vynucenou pauzu pobytem v nějakém zdravotnickém zařízení po úraze. Jak potvrdí většina psychologů věnující se závislostem, člověk který přestane kouřit, je závislí na nikotinu stejně, jako vyléčený alkoholik na alkoholu, tedy s velkým rizikem, že při opětovné aplikaci s tím zase začneme. Pro lidi vozíčkáře po poškození míchy má kouření samozřejmě stejná rizika, jako u nepostižené populace, ale navíc si musíme uvědomit limity v dýchání, nejvýznamněji u vyšších lézí, tedy tetraplegiků, kteří mívají často omezené dýchání, protože povětšinou využívají pouze brániční dýchání. Na druhou stranu je obdivuhodné, jaký mají cigarety vliv na zlepšení soběstačnosti i těch nejpostiženějších vozíčkářů. Tedy soběstačnosti ve smyslu „zakouřit si“. Takových vychytávek a fint jsem snad ještě neviděl a ukazuje se, co člověk opravdu dokáže, když chce, nebo spíš potřebuje.  Neopomenutelné je taky socializační hledisko. Spoustu důležitých informací se dozvědí vozíčkáři právě při pokecu u cigárka. Můžete sice jít na takový pokec a třeba chroustat mrkev, ale cigárko je cigárko. Určitě také není vhodné s tímto svým zvykem končit neuváženě. Musíte brát v potaz svůj psychický stav a také mít rozmyšlenou nějakou náhradu za cigárko, aby se to pak nezvrtlo třeba zase k té výše uvedené čokoládě.

Alkohol je rozhodně nejdiskutovanější droga obecně. Má na svém kontě nejvíce úmrtí v souvislosti s prokázanou závislostí. O alkoholu byly popsány stohy knih a jeho devastující účinek na tělo a psychiku jsou notoricky známé. A i přesto všechno je dostupný takřka všude, téměř pro kohokoliv a v jakémkoliv množství. V České republice je asi 700 tisíc lidí závislých na alkoholu, ve statistice tedy asi šest procent populace. Kolik je mezi vozíčkáři nevím, ale odhadoval bych, že procento bude vyšší. Jaká jsou tedy rizika u spinálních pacientů? Můžeme si navíc připočítat úbytek, nebo zvýšení hmotnosti, větší riziko dekubitů, vyšší riziko močových infekcí, deprese a rizika úrazů při pádu z vozíku. Spousta lidí na vozíku také nezodpovědně ohrožuje své okolí, protože řídí pod vlivem alkoholu a jejich reakce jsou tím ještě více omezené. Je pravda, že u alkoholu funguje opět silný socializační prvek a díky alkoholu vznikají nová přátelství a někdy i partnerské vztahy. Navíc se „díky“ alkoholu dějí zajímavé události, které pak slouží jako historky pro další vyprávění při nudnějších večerech. Dalo by se tedy říct, že pití s mírou je v pořádku. Jenže to většinou mnoho lidí nedokáže. Samozřejmě i alkohol může mít blahodárné účinky, respektive určité výrobky obsahující alkohol, jako třeba víno. U alkoholu může dojít i k předávkování a například zástavě srdce, ale obranný mechanismus těla to většinou nedovolí. Většinou se dříve pozvracíte, nebo usnete. Pozvracením se ve spánku však riskujete zadušení zvratky, musíte si, nebo ten kdo vás ukládá, uvědomit omezenou mobilitu.

Poslední ze svaté trojice, než se dostaneme k těm „pravým“ drogám je kofein. Bohužel neexistuje moc studií, které by se zaměřili výhradně na spinální pacienty. Kofein je nejčastěji podávaný v podobě kávy, nebo potravinových doplňků, které nejčastěji používají sportovci. Samozřejmě, že i zde si musí každý jedinec zvážit svůj zdravotní stav a podle toho k tomu přistoupit. Doporučení pro klasické konzumenty kofeinu v kávě je alespoň dostatečný přísun tekutin, protože jak dobře víme, káva odvodňuje.

Tak a teď ty zajímavější a „skutečné“ drogy.  Použiji rozdělení podle působení na psychiku člověka, protože se chci zejména dostat k ovlivňování naší narušené nervové soustavy.


Halucinogenní látky – LSD, lysohlávky, konopné drogy

 

Konopné drogy

Začneme s konopnými drogami. Konopné léčiva již pomáhají lidem s mnohými diagnózami včetně spastických stavů u spinálních pacientů. V ČR zatím není tato léčba rozšířena, i přes to, že Státní úřad pro kontrolu léčiv již registruje tři léky s obsahem THC (Tetrahydrocannabinol), protože tomu chybí řádné legislativní zakotvení. Tyto léky prokazatelně zabírají třeba u onkologických pacientů tam, kde jiné ne. Zejména při léčbě nechutenství. Pro všechny je konopí však nejznámější jako marihuana – tedy usušená část samičí rostliny konopí sativa či indica, zvané palice. Marihuana se nejčastěji aplikuje kouřením (stejně jako hašiš – pryskyřice z palic) a tak samozřejmě sebou nese stejná rizika, jako kouření čehokoliv jiného. Po aplikaci této drogy může (a většinou dochází) k uvolnění spastických stavů na určitou dobu závislou na síle a pravidelnosti její aplikace. Marihuana působí i jako analgetikum, ale samozřejmě i zde je to velmi individuální. Obecně platí, že každý člověk, který je rozhodnutý si dát „skutečnou“ drogu by měl být psychicky v pohodě. Předávkování marihuanou většinou znamená pouze špatně od žaludku, podobně jako u alkoholu a vyspíte se z toho. Velký pozor si dejte na konzumaci dobrůtek připravených z marihuany – mléko, máslo, koláčky apod. Vzhledem k tomu, že se THC rozkládá v tucích, je koncentrace v těchto výrobcích mnohonásobně vyšší než při kouření, kde konzumujete jen nepatrné procento. Po takové konzumaci se pak můžou dostavit halucinace, či různé manické a depresivní stavy. Tento stav odezní po pár hodinách, ale může to být skutečně hodně nepříjemný zážitek.

 

LSD a lysohlávky

Pokud se někdo rozhodne aplikovat tyto drogy, měl by si o nich sakra hodně přečíst a popřípadě i konzultovat s odborníky. Osobně bych doporučoval z konzultace nevynechat ani neurologa. Kyselina lysergová a psilocibin totiž velmi výrazně ovlivňují nervový systém. A to i ty nervy, které vědomě po úraze neovládáte a ty pak vysílají signály do celého těla, tedy i do jeho nefunkční části, a stimulované svaly se pak dostanou do permanentního spasmu. Asi nejlépe může člověk tento stav korigovat při aplikaci LSD (tripu), kdy se může rozhodnout „kolik si dá“. Těžko se to odhaduje u lysohlávek, ať už těch místních (česká, kopinatá, moravská), nebo u těch tzv. Magic mushrooms (lysohlávka mexická). Psilocibin, látka v nich obsažená, je v každé houbičce zastoupený v jiné míře. Při aplikaci těchto drog musí být jedinec v naprosté psychické pohodě a musí i počítat s dyskonfortem spojeným se zvýšenou spasticitou. Můžete se tedy stát, že nebude schopný ani sedět na vozíku.

 

Povzbuzují látky – pervitin, kokain (kofein, nikotin – uvedeno výše)

Nejvyšší riziko u těchto drog je psychická závislost. Kokain byl dříve považován za drogu pro „ty lepší“, smetánku, která jej využívala na party. Účinky jsou podobné jako u kofeinu jen znásobené. To samé platí i pro pervitin (známý i jako metamfetamin), ten je tedy v hojné míře i používaný v medicíně, respektive jeho medicínský základ efedrin. Opět platí, že konzumaci těchto drog by měli spinální pacienti konzultovat s odborníky, neúměrná zátěž jejich těla vyvolaná pocitem, že můžu (únava je prakticky odbouraná) může mít fatální následky. Dalším rizikem je i úbytek na váze. Nejvyšší riziko je u aplikace metamfetaminu intravenózně, tedy do žíly. Zde je i zvýšené riziko infekce, popřípadě sepse, protože pro aplikaci si postižení často vybírají místa která „necítí“. Kokain se navíc dá také aplikovat kouřením – tzv. „crack“, u kterého riskujete těžkou fyzickou závislost již po první konzumaci.

 

Tlumivé látky – heroin, morfin, alkohol (výše), léky – hypnotika, anxiolytika

 

U těchto drog poměrně rychle vzniká těžká fyzická závislost. Pokud není droga podána, rozvíjí se abstinenční syndrom. Jak jsem již popsal výše, největší hrozbou v této oblasti je stále alkohol, z pohledu spinálních pacientů nelze ale opomenout ani deriváty opia – tedy léky na bázi morfinu. S morfinem se nejspíš setkal každý z nás v akutním posttraumatickém stavu a určitě s ním máte spojený nějaký zajímavý zážitek v podobě nějakého příjemného snu. V určité podobně s dost značnou částí spastických pacientů zůstal i nadále v podobě baklofenu, či baklofenové pumpy. Je to však podávání řízené doktory, které je nastavené tak, aby nám život ulehčovalo a nekomplikovalo. To platí i u léků v oblasti hypnotik a anxiolytik. Bohužel ani zde není výjimkou jejich nadužívání, stejně jako je to u nepostižené populace. Obecně tedy platí, že s touto skupinou nadmíru opatrně a vše vždy konzultovat s ošetřujícím doktorem, nebo lépe s odborníky v dané oblasti. Heroin je také využíván i v medicíně, u spinálních pacientů například k léčení chronické bolesti. Jeho využití je však běžné spíše v zahraničí. Heroin se aplikuje šňupáním, intravenózně i kouřením, kdy má nejrychlejší nástup.

 

Samostatná skupina jsou pak těkavé látky (ředidla, rozpouštědla, lepidla), které jsou atraktivní pro svou dostupnost a rychlý účinek. Protože se však jedná o látky, které nejsou vyvíjeny pro účel konzumace, má jejich užívání na tělo velmi rychle poznatelné devastující účinky.

 

Samozřejmě, že člověk může mít jako svou drogu cokoliv, třeba malování, milování, sport atd. a může si na tom i vybudovat závislost. Stačí se podívat, co o závislosti říká Wikipedia –  Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci. Živé organismy jsou závislé na dostatku kvalitní potravy, vody, vzduchu atd. Závislostí na osobě se rozumí obvykle závislost na její péči, lásce nebo přítomnosti (např. za normálních okolností je malé dítě závislé na svých rodičích). Velice často je závislost způsobena tím, že člověku něco nahrazuje (např. přejídáním je velice často potlačována samota, smutek, sebelítost). Závislost jako taková pak přináší únik (např. při požití alkoholu nemyslí dotyčný člověk na věci, které ho sužují).

 

Takže závislost nemusí být pouze nezdravá, důležité si je však uvědomit ten moment, kdy mi má droga bere víc, než mi dává. Před pár lety jsem zaznamenal pěknou větu ve spojení s pitím kávy, zněla přibližně takto: „Nejdříve jsem pil kávu, protože mi po ní bylo dobře, teď jí piji, aby mi nebylo špatně“.

Xavier Gonzales odpovídá

Podle poslední rekce Mezinárodního paralympisjkého výboru (IPC) na otevřený dopis sportovců a funkcionářů ČATHS je vidět, že Xavier Gonzales věci opravdu věnuje svůj čas a navíc píše rozumně.

Xavier Gonzales napsal reakci na otevřený dopis na dvě stránky. Nebudu rozebírat celý dopis, protože se zajisté brzy objeví jeho překlad na stránkách té, či oné organizace. Co požaduje IPC již bylo uvedeno v předchozím dopise adresovaném Českému paralympijskému výboru (ČPV). V tomto dopise prezident IPC reaguje výhradně na obsah otevřeného dopisu a hned v úvodní části popírá, že by IPC vyžadovalo ukončení činnosti ČATHS a že nezpochybňuje a ani nehodnotí kvalitu činnosti ČATHS ve sportu tělesně postižených. Co požaduje IPC je pouze dodržování demokratických zásad, na kterých je postaveno celé olympijské i paralympijské hnutí. Bez ohledu na to, jak kontroverzně mohla působit olympiáda v Čínské lidové republice. Co však přijde IPC nedemokratické je rozdělení hlasů ve stávajícím výkonném grémiu ČPV (rozpůlení hlasů mezi ČSTPS a ČATHS). Xavier Gonzales rovněž zpochybňuje tvrzení ČATHS, že byla pouze nestranný pozorovatelem. Poukazuje na to, že zástupci ČATHS hlasovali pro vyloučení ČSTPS pro neplacení členských příspěvků pouze pár dní po tom, co byl ČPV rozhodnutím soudu přinucen začlenit ČSTPS zpět do své struktury. Ano ČATHS hlasovala s plným vědomím možné likvidace ČSTPS a to si myslím, že podřízlo větev celému ČPV.

V této chvíli probíhá jednání výkonného grémia ČPV, které snad přinese nějaké rozumné závěry. První by například byl odstoupení všech zkostnatělých bafuňářů, zejména pak předsedy ČATHS Křečka.

Coubertain by se divil

„L`important aux Jeux Olympiques n`est pas d`y gagner mais d`y prendre part; car l`essentiel dans la vie, ce n`est pas tant de conquérir que de bien lutter“. („Důležité na olympijských hrách není v nich vyhrávat, ale zúčastnit se jich; neboť podstatné v životě, to není tolik porážet jako dobře zápasit“.) Pierre de Frédy, baron de Coubertin, zakladatel moderních olympijských her.

Vzpomínám na Coubertainova slova každý den. Každý den člověk zažívá menší či větší výhry a prohry a stále zápasí. Přirozeně lidé rádi vyhrávají a velmi často nesou těžce prohry a neumí s nimi pořádně pracovat. Jednou jsem si někde přečetl, že se musíme v životě nejdříve hodně prohrát, abychom se naučili vyhrávat.

V posledních dnech je velmi horké téma možná neúčast našich paralympioniků na PH v Londýně. Článků vyšlo hodně a je to rozhodně propírané mediální téma. Stačí si to vygůglovat a najdete spoustu článků, glos, diskuzí a reportáží. Najdete i zmínku o Petici za rovné podmínky všech handicapovaných sportovců, kterou jsme společně s Vojtou Fraňkem a Honzou Dostálem předali 7. prosince 2010 předsedkyni PSP ČR Miroslavě Němcové. Ministr školství a tělovýchovy, který si za celou dobu neudělal na projednávání petice čas, a jeho náměstek Kocourek svou nečinností nechali celou věc dostat až tak daleko, že je teď z toho mezinárodní ostuda. Český paralympijský výbor (ČPV) celou věc příliš bagatelizoval a Mezinárodnímu paralympijskému výboru (IPC) došla trpělivost a pozastavil ČPV členství a tím je ohrožen start sportovců v Londýně. Osobně znám některé sportovce, kteří jsou do Londýna nominováni, a rozhodně bych nikdy nechtěl někomu znepříjemnit jeho zápasení. ČPV se k tomu musí postavit čelem a začít situaci řešit. Byl bych nerad, aby se sportovci začali mezi sebou dohadovat a koukat na sebe přes prsty a zapomnělo se na to, že celá situace vznikla jen proto, že se chtěli zástupci ČPV zbavit nepopulárního, a někdy i na můj vkus zbytečně radikálního, Jana Nevrkli. Využívat postavení, či jakoukoliv sílu, ať už fyzickou, nebo psychickou, na úkor někoho slabšího je věc, která mne vždy štvala. A je už jedno, jestli se povyšuje silnější sportovec nad tím slabším, nebo někdo využívá své postavení, aby se někoho zbavil, a ještě se ohání demokratickými principy.

František Janouch 18. 1. 2011 odstoupil se zdravotních důvodů ze své funkce výkonného předsedy ČPV. Svůj pohled na současný stav popsal v příspěvku „Diskriminace“ za 10 milionů a „nedávná“ předloňská petice na svém blogu. Tento článek bohužel naprosto popírá Coubertainova slova a není hodný člověka zastupující olympijské, respektive paralympijské hodnoty za Českou republiku. Jaký má význam kolikátí skončili Dostál a Nevrkla na PH. Jaký má význam, že naše reprezentace je 23. ve světovém žebříčku, na které se propadla po neúčasti na ME 2011, tedy není ani pravdivá informace, že na ME 2011 skončila naše reprezentace 7. ze sedmi evropských zemí. Bohužel ME 2011 jsme se nemohli zúčastnit z finančních důvodů. ČPV nás nepodporuje více než 6 let, i přes to, že hospodaří s nemalými státními financemi a bylo jen na vlastní vůli jeho zástupců vymyslet jak tyto peníze dostat přímo ke sportovcům a tím podpořit jejich sportovní rozvoj.

Věřím, že se brzy sportovci dohodnou, neboť podstatné v životě není tolik porážet jako dobře zápasit a zápasí se vždy lépe s týmem, kde všichni táhnou za jeden provaz.

OpenDrive pod útokem hackera

Určitě přemýšlíte často co s daty. Hromadí se vám desítky, stovky gigabajtů a vy začínáte mít strach, že o ně přijdete. Zálohujete své fotky, videa a ostatní důležité informace na externí disky, dvd, blueray disky apod. Ale co kdybych tak měl všechny data na jednom místě, o zálohu by se mi staral někdo jiný a měl bych přístup přes internet, bez ohledu zda jsem u svého PC. Tuto službu dnes již nabízí mnoho firem a zatím je lepší využít služeb zahraničních serverů, protože u nás je vše několikanásobně dražší a datům je jedno zda leží tady, nebo na druhém konci světa. Začal jsem zjišťovat, jak služby fungují a kolik stojí. Jako nejlepší poměr kvalita a cena jsem si zvolil OpenDrive (www.opendrive.com). Stránka je částečně i česky. Pár dnů na to jsem ještě objevil skvělou nabídku od společnosti GoDaddy, 100 Gb asi za 30 babek – http://www.godaddy.com/email/online-storage.aspx?ci=55860 a tak mám ještě jeden disk k testování. Služba GoDaddy funguje bez problémů a tak mi nezbývá než jí doporučit, i když „vytunit“ jí na 500 GB, co jsem si zaplatil za 150 babek u OpenDrive ve vánoční akci, by vyšlo na strašné peníze.

Začal jsem zálohovat fotky a stále největší slabinou je rychlost uploudu u těchto služeb. Zálohovat tak gigabajty vám bude trvat několik dnů až týdnů. Každopádně jsem nejdříve zálohoval ta nejdůležitější data. OpenDrive měl jeden výpadek začátkem ledna, ale nic dramatického.

9. 1. 2012 vypadla služba OpenDrive, disk ukazuje, že  je prázdný a nelze se nalogovat do webového rozhraní. Homepage OpenDrive se o problému ani nezmínila, email nepřišel žádný a na otázku na support centrum nikdo neodpovídal. Podařilo se mi v podvečer dostat do support centra, kde jsem našel zprávu od OpenDrive týmu – předkládám originál

Dear OpenDrive Users,

We are deeply sorry for the downtime and outages you have experienced this past few weeks. Words cannot express how truly sorry we are for the anxiety, frustration and inconvenience that you and your colleagues experienced.

Yesterday OpenDrive was temporally down with data inaccessible for all users. The issue was the result of a hacking attempt strictly to cause damage by a former contractor, Randy Kast of Divine Communications.  During this attempt no data was revealed to the hacker and there was no breach in confidential information. The hacker formally had privileged to administrate our servers while working as a contractor for OpenDrive. Kast used the access to delete a database that controls the availability of user data. Only a small part of our files and database was damaged as a result and we are actively working on its recovery – however we currently do not have an accurate status for the results.

The breach exposed a weakness in OpenDrive’s operating procedure that it has since addressed. We are currently putting in place a new backup system and are scrutinizing our controls as well implementing additional safeguards, which will protect users from any future loss. Additionally, the incident is under investigation and will be handled by proper authorities. Again, no data was breached during the incident, only damage to our database. If you’re concerned about any activity that has occurred in your account, you can contact us at support@opendrive.com

This should never have happened. Nothing is more important than regaining your trust and all of us here hope you will give us the opportunity to once again welcome your business and provide you the positive, secure, and reliable OpenDrive experience you have come to expect from us.

Sincerely,
The Entire OpenDrive Team

Zkrátka data byla poškozena bývalým zaměstnancem firmy. OpenDrive nepodporuje přenášení dat přes FTP, protože tak chrání vaše data. Ale i přes všechna bezpečností opatření  jeden člověk poškodil systém a tím znepřístupnil data tisícům lidem a podle reakcí na support diskuzi se nejedná jen tak o nějaká data. Píši to jen proto, že žádná záloha není ideální. Je optimální vše kombinovat. Mimo domácí zálohu na externí disk, druhý disk, nebo blueray, či jiná záznamová zařízení, si pořiďte ještě online zálohu nejdůležitějších dat (mnoho služeb nabízí GB zdarma) a úplně nejlepší je ještě záloha na externí disk umístěný fyzicky na jiném místě, třeba v práci apod. To vše po případ, že by vám doma třeba hořelo, či přišla povoděn, nebo vás „jenom“ vykradou.

Myslíte, že by se vám hodilo nějaké místo, kam bezpečně zálohujete svá data, či uložíte celý disk, prostě takový sklep na data ?